Mentální retardace
je postižení jedinců, při kterém dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování. Mentálním postižením nebo mentální retardací je nazýváno trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku organického poškození mozku. Není to nemoc, ale trvalý stav, který klasifikujeme do šesti základních kategorií.
Kategorie mentální retardace:
Lehká mentální retardace (IQ 50 – 69)
Středně těžká mentální retardace (IQ 35 – 49)
Těžká mentální retardace (IQ 21 – 34)
Hluboká mentální retardace (IQ nižší než 20)
- většina osob je imobilní nebo velmi omezená v pohybu, bývají inkontinentní (neschopni udržet moč, stolici), schopni pouze primitivní neverbální komunikace
- automatické stereotypní pohyby (kývavé pohyby)
- nepoznávají okolí
- časté je i sebepoškozování – mají snížený práh citlivosti
- nemají schopnost se o sebe postarat, a proto potřebují stálou péči
- IQ nelze změřit, jeho hodnota je odhadována pod 20
- lze dosáhnout nejjednodušších zrakově prostorových orientačních dovedností
- neurologické a jiné tělesné nedostatky postihující hybnost, epilepsie, poškození zraku a sluchu provázejí hlubokou mentální retardaci
- diagnóza zahrnuje hlubokou mentální subnormalitu a hlubokou oligofrenii (idiocii)
- výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 1%, v populaci to je 0,03%
Jiná mentální retardace
- Do této kategorie patří jedinci u nichž nelze určit stupeň intelektové retardace pomocí obvyklých metod nebo je to nesnadné či nemožné (např.: nevidomí, neslyšící, nemluvící, jedinci s těžkými poruchami chování, autismu,…)
Nespecifikovaná mentální retardace
Existuje ještě jedna kategorie Mírná mentální retardace (IQ 85 – 69). Kategorie do níž spadají jedinci s opožděným rozumovým vývojem. K zaostávání došlo z jiných příčin než je organické poškození mozku, proto lidé s takovýmto IQ nejsou považování za mentálně retardované.
Výchovu a vzdělávání lidí s mentální retardací považujeme za celoživotní proces charakterizovaný nutností stálého opakování, prohlubování znalostí a dovedností. Základy výchovy spočívají v rodině. Velkým problémem je to, že se výsledky dostavují velmi zvolna, že pokroky jsou téměř nepozorovatelné.
Vzdělávání lidí s mentálním retardací
Netradiční formy vzdělávání
- pro usnadnění orientace v sociálním prostředí a komunikace
- v pomocných školách by mělo být spíše podpůrné, pomocné nebo motivační
- dobře využitelné při individuálním vzdělávání
- SOCIÁLNÍ ČTENÍ – je nejčastější metodou:
- poznávání, interpretace a reagování na zraková znamení a symboly, piktogramy, slova a skupiny slov
- zaměřuje se na aspekty orientace v okolním světě, které jsou bezprostředně využitelné, což mimo jiné přináší i motivační efekt
- dělíme do tří kategorií:
- vhodné téma pro sociální čtení je „časová orientace“ (opakuje se každý den, má hodně obrázků a piktogramů, jmen, dat, měsíců, symboly, atd.)
- výhodou sociálního čtení je srozumitelnost pro ostatní veřejnost
- těžce postižené děti nejsou schopny verbálního vyjadřování, proto se stále vyvíjí a hledají jiné metody soc. komunikaci
- klady alternativních způsobů komunikace (=snižuje tendenci k pasivitě dětí; zvyšuje aktivitu; rozšiřuje možnosti; umožňuje komunikovat i osobám, které mají velké potíže při vyjadřování)
- zápory alternativních způsobů komunikace (=společensky méně využitelné; uživatelé jsou odděleni od „převažující“ části společnosti, která tyto systémy neovládá; může způsobit, že dítě nikdy nebude mluvit;)
- komunikační systém BLISS = statický systém, ve kterém jsou symboly překládány v určité dvojrozměrné nebo trojrozměrné formě, která se v průběhu komunikace nemění; symboly jsou založeny na významu, nikoli na zvucích; dokážou ho číst i ti jedinci, kteří nedokáží číst.
- znaková řeč MAKATON = dynamický systém, kdy jednotlivá slova vyjadřují pohybem ruky, hlavy apod.; znaky jsou vždy doprovázeny učitelem normální gramatickou řečí, užívá se i mimický výraz obličeje; znaky Makaton mají původ ve znakovém jazyce neslyšících, slovník je mezinárodní
Nonverbální komunikační metody
- těžce postižené děti nejsou schopny verbálního vyjadřování, proto se stále vyvíjí a hledají jiné metody soc. komunikaci
- klady alternativních způsobů komunikace (=snižuje tendenci k pasivitě dětí; zvyšuje aktivitu; rozšiřuje možnosti; umožňuje komunikovat i osobám, které mají velké potíže při vyjadřování)
- zápory alternativních způsobů komunikace (=společensky méně využitelné; uživatelé jsou odděleni od „převažující“ části společnosti, která tyto systémy neovládá; může způsobit, že dítě nikdy nebude mluvit;)
- komunikační systém BLISS = statický systém, ve kterém jsou symboly překládány v určité dvojrozměrné nebo trojrozměrné formě, která se v průběhu komunikace nemění; symboly jsou založeny na významu, nikoli na zvucích; dokážou ho číst i ti jedinci, kteří nedokáží číst.
- znaková řeč MAKATON = dynamický systém, kdy jednotlivá slova vyjadřují pohybem ruky, hlavy apod.; znaky jsou vždy doprovázeny učitelem normální gramatickou řečí, užívá se i mimický výraz obličeje; znaky Makaton mají původ ve znakovém jazyce neslyšících, slovník je mezinárodní
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ment%C3%A1ln%C3%AD_retardace