Evička k nám zavítala v červenci 2014. Má bratříčka autistu a svět těchto lidí ji velmi zajímá. První, v čem si s Jáchymkem rozuměli, byl cit pro zvuk. Evička má  talent na to, jak Jáchymka zaujmout hračkami a obyčejnými předměty pomocí zvuků.

Zpočátku bylo naše soužití krkolomné, ale hodně pomohlo, když jsme vytvořili celodenní program. Na podzim se situace výrazně změnila díky novým potřebám Jáchymka a začali spolu navštěvovat předškolkovou skupinu v Kobylisích. Často také jezdili na dětská hřiště, kde se Jáša moc rád houpal.

Při špatném počasí rádi navštěvovali velký dětský koutek, kde se Jáchymek rád „koupal“ v balónkách. Líbila se mu i projížďka na umělých zvířátkách. Ruch a hodně dětí mu nevadily. Bylo důležité, aby jakoukoliv akci absolvoval  vyspaný, najedený a odpočinutý.

Přelom podzimu a zimy se nesl v duchu pláče a odevzdaného Jáchymka. Netušili jsme, co se v něm odehrává a ani jsme necítili, že by nás k sobě chtěl pustit. Odmítal jakékoliv nové podněty z venku a jeho největším objevem v té době bylo sledování videí animovaného Krtka. Oblíbil si 4 díly a na jiné se nechtěl dívat. Jeho den se skládal jen ze spaní, hraní a Krtka. Ani chodit nemohl, protože při kontrole na neurologii nám bylo doporučeno s ním za ruce nechodit do doby, než to zvládne sám. Navíc v té době onemocněl a přišel tak na několik týdnů o předškolku.

Koncem roku jsme i přes nevoli odborníků začali s Jáchymkem chodit a jeho oživení bylo výrazné.