Epilepsií Jáchymek netrpí od narození. Projevila se u něj až po podaní hexavakcíny. Zprvu jsme ani netušili, že se o epilepsii jedná. Projevovala se tiky a cuky, které jsme přisuzovali postižení. Až po nástupu do Motola, kde byl šest týdnů diagnostikován, jsme o její existenci začali vědět. Dva měsíce trvalo, než zabraly léky a záchvaty se podařilo zkrotit na nulu.
Epilepsie (padoucnice, padoucí nemoc,latinsky eufemicky také morbus sacer nebo morbus divinus – svatá nebo božská nemoc) je záchvatovité onemocnění mozku, tedy onemocnění neurologické. V populaci se udává její výskyt 1%, ale bude pravděpodobně vyšší.
Epilepsie může být primární – vrozená – za její příčinu se pak považují nejrůznější nepříznivé vlivy prostředí během nitroděložního vývoje. Existují i dědičné syndromy, kde součástí klinického obrazu jsou epileptické záchvaty. Příčinami sekundární – získané epilepsie jsou nejčastěji úrazy, dále blokády páteře – krčních obratlů (uskřinutí plotének), nádory a cévní malformace a také infekce (např. larvální toxokaróza, neurocysticerkóza).
Epilepsie a epileptické syndromy se dají dělit z několika hledisek. Nejčastěji se uvádí dělení dle klinického obrazu záchvatů, v lékařské veřejnosti se uvádí klasifikace dle oblastí mozku, kde záchvaty vznikají, jak se šíří a jak velkou část mozku zabírají.
Diagnostika a léčba
Lékař pro stanovení epilepsie potřebuje od pacienta a jeho doprovodu přesně znát, jak záchvaty vypadají, kdy se objevily poprvé, co jim bezprostředně předchází, jak jsou časté, zda se v rodině vyskytuje neurologické onemocnění. Pro zpřesnění a potvrzení diagnózy je nutné přístrojové vyšetření pomocí EEG. V diagnóze se nadále užívají zobrazovací metody a nejmoderněji metody invazivní.
K léčbě epilepsie se užívají metody nefarmakologické – režimová opatření, a dále farmakologické – podávání antiepileptik, jak preventivně, tak i přímo při záchvatu. U těžkých a sekundárních epilepsií nastupuje léčba chirurgická.
Životní prognóza závisí na typu a závažnosti epilepsie, ale obecně nemocný s epilepsií bez dalších rizik a přidružených onemocnění může vést téměř normálně aktivní život.
Druhy epileptických záchvatů
Starší dělení
- Grand mal (křeče, pokousání, bezvědomí, pomočení)
- Petit mal (mrákoty, vrávorání, bez křečí)
- Jacksonské záchvaty (záškuby ve sval. skupinách, nekoordinované pohyby)
- Psychomotorický záchvat (pobíhání po místnosti, zastřené vědomí, nesmyslná činnost)
- Epileptický mrákotný stav (částečně zastřené vědomí, automaticky vykonávaná činnost, trvá i několik dní, může se dopouštět činnosti, kterou by jinak neudělal – útěky, žhářství, toulání, běžnému pozorovateli uniká)
Dělení na „grand-mal“ a „petit mal“ je dneska již zastaralé a používá se spíše ze setrvačnosti. Lékaři je již nepoužívají.
Novější dělení
- Jednoduché parciální záchvaty – záchvat postihuje jen určité ložisko mozku. Projeví se dočasnou poruchou postižené oblasti (hmat, sluch, zrak, myšlení…) Vědomí není narušeno.
- Komplexní parciální záchvaty – záchvat postihuje širší oblasti mozku. Často se projevuje automatickými pohyby od jednoduchých (mrkání, mlaskání…) a až po složité (chůze…). Vědomí bývá narušené a bývá porucha paměti.
- Generalizovaný záchvat bez křečí – tzv. ABSENCE, záchvat postihující celý mozek, projevuje se náhlou a krátkou poruchou vědomí. Projeví se strnulým pohledem a přerušením práce, nebo jiné činnosti. Po odeznění se vědomí téměř okamžitě vrací do normálu a člověk ani nemusí vědět že k něčemu došlo (i když to většinou ví, jen neví, co se dělo).
- Generalizovaný záchvat s křečemi – klasický obraz toho, co si lidé představí pod pojmem epilepsie. Jde o křeče a výpadek vědomí. Záchvat trvá několik minut a pak ještě několik minut (až hodin) trvá, než se člověk dostane zpět do normálu.
Některé epileptické záchvaty doprovází pocit „déjà vu“ – pocit jednou zažitého nebo „jamais vu“ – pocit cizoty. Na epizáchvaty je amnézie. Připomínat je je neetické.
Někdy dochází u epileptických pacientů po mnoha vyšetřeních (monitorování 24 hodin EEG, neurologickopsychologických vyšetřeních a jiných) k nervozním stavům, pacient očekává zdali bude vybrán a zdali je možná operace jeho mozku, jež ve většině případech pomáhá. Lékaři berou ohledy na to, ve kterém místě určitému se u příslušného pacienta nachází ložisko epilepsie. Operace mozku pacienta trpícího epilepsií je výjimečná, provádí se pouze u kritických případů, kdy pacient prodělává záchvaty velmi často.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Epilepsie